Celá planeta si prošla pandemii COVIDem, typem virové infekce, s jakým jsme se zatím nesetkali. Je obecně známo, že v těžkých dobách – války, sucho hlad,… pandemie, se psychické poruchy rozvíjejí po zvládnutí existenční, život ohrožující situace, po určité latenci.

V době COVIDu se řešili zcela přirozeně převážně akutní a následné somatické následky infekce a protiepidemická opatření. Seriózní vědecké práce postupně prokázaly, že COVIDová infekce ovlivňuje imunitu tak, že může dojít k napadení jakéhokoliv orgánu, tedy i mozku, i když predispozičně jsou to plíce.  Jenom okrajově se řešil vliv COVIDové infekce a dopady protiepidemických opatření na psychiku dospělých a dětí.

Hlavním mottem odpůrců epidemických opatření – karantény, byl argument nevhodnosti a škodlivosti sociální izolace hlavně u seniorů, ale i dětí a dorostu – školáků. U dětí a dorostu měla zásadní vliv distanční výuka, výuka prostřednictvím elektronických prostředků.  Jako „záchranou“ ve výuce, ale i pro sociální kontakty se jevilo využití moderních technologií – sociální sítě, internet. Tím došlo nepozorovaně doslovně k narušení denních a „pracovních rituálů“ a návyků, ke snížení až někdy i ztrátě školní – pracovní výkonnosti.  Sekundárně došlo u dětí a dorostu k fixaci na elektronické digitální technologie, došlo k přetížení a vyčerpání se všemi důsledky v chování, náladách, školní výkonnosti, v sociálních vztazích. S nástupem na prezenční výuku se vše jenom demaskovalo.

Lektor svým sdělením poukáže na maskovaný fenomén „postkovidová pandemie digitální závislosti a přetížení“, která je mediálně prezentována jako postkovidová deprese a úzkost.  

Bohužel pravdou je, že až s odstupem času bude psychiatrie schopna odlišit, které duševní poruchy jsou důsledkem organického poškození mozku – postinfekční organické poruchy, a které jsou důsledek dlouhodobé sociální izolace – reaktivní duševní poruchy.  V obou skupinách jsou projevy velice podobné až identické, ale průběh a léčba je odlišná. Tady má lektor na mysli hlavně mediálně prezentované „postkovidové úzkostné stavy, fobie, deprese, sebepoškozování…“ .