Konference 2022

PhDr. Andrej Drbohlav, DBA

Je etoped a terapeut, který se dlouhodobě zaměřuje na poruchy chování a disharmonický vývoj u dětí. Již několik let působí v Institutu neuropsychiatrické péče (INEP) a Institutu behaviorálních studií (IBSARO), kde se specializuje se na behaviorální a etopedické výchovné poradenství rodičům dětí s ADHD, problémovým vývojem chování a osobnosti a v oblasti poruch chování, syndromu opozičního vzdoru a intermitentní explozivní poruchy.

Doc. PhDr. Jan Hábl, Ph.D.

Je manžel, otec, pedagog a komeniolog. Přednáší na univerzitě v Hradci Králové na rozhraní pedagogiky, filosofie výchovy, antropologie a etiky. Je autorem titulů odborných i krásných, např. Labyrint upgrade, Jinotajný román (nejen) pro děti (2015), I když se nikdo nedívá, fundamentální otázky etického vychovatelství (nakl. P. Mervart 2015), Aby člověk neupadal v nečlověka (nakl. P. Mervart 2015), Učit (se) příběhem. (Host 2013), On being human(e) (Wipf&Stock 2017)

Mgr. Michaela Chotěborová

Klinická logopedka, logopedii vystudovala na Univerzitě v Hradci Králové. Dříve pracovala v nestátní logopedické ambulanci, v současné době působí na Foniatrické klinice v Praze, která spadá pod Všeobecnou fakultní nemocnici. Toto pracoviště nabízí jak ambulantní, tak lůžkovou logopedickou péči (např. logopedické stacionáře, diagnostické pobyty) a to zejména pro děti s vývojovou dysfázií. Je spoluautorkou knížky o této problematice.
Několik let spolupracuje se Šťastným úsměvem (z.s.), který pomáhá dětem s rozštěpem obličeje. Je autorkou příručky pro rodiče těchto dětí. Účastní se tuzemských i zahraničních konferencí, vede odborné kurzy pro laickou i odbornou veřejnost.

Mgr. Daniela Pokorná

Vystudovala jsem jednooborovou psychologii na Pedagogické fakultě UK a příčnou flétnu na Pražské konzervatoři. Tři roky jsem pracovala jako školní psycholog v jedné pražské základní škole. Od roku 2013 pracuji jako poradenský psycholog v SPC Arabská, kde se věnuji diagnostice dětí se speciálními vzdělávacími potřebami od předškolního věku. Vedle SPC působím od roku 2017 také jako psycholog v DYS-centru Praha, kde se věnuji dynamické diagnostice. Dokončila jsem pětiletý sebezkušenostní výcvik v daseinsanalýze.

V roce 2010 jsem se seznámila s Feuersteinovou metodou instrumentálního obohacování, která mě oslovila svým přístupem k diagnostice i intervenci. Postupně jsem absolvovala všechny kurzy FIE v ČR a poté v rámci mezinárodních workshopů pořádaných Feuersteinovým institutem v Izraeli také kurz LPAD a trenérské kurzy FIE a LPAD. V rámci ATC Feuersteinových metod působím nyní také jako lektor LPAD a FIE.

S manželem máme čtyři již dospělé děti a dvě vnoučata.

Mgr. Sylvie Stretti

Sylvie Stretti je ředitelkou Poradny Vigvam, kterou založila v roce 2015. Má více než 10 let praxe v krizové intervenci s dětskými i dospělými klienty. Má zkušenosti s tématem úmrtí blízkého člověka v oblasti školství či zdravotnictví, kde školí profesionály. Vedla konzultanty na Lince bezpečí a má 8 let terapeutické praxe v rámci poradenství v Církvi československé husitské a při katedře psychosociálních věd a etiky HTF UK.

PhDr. Jan Svoboda

Psycholog, psychoterapeut, supervizor. Nyní působí na Ostravské univerzitě jako odborný asistent na katedře školní a pedagogické psychologie. Je autorem vysokoškolských skript jako například „Metody práce s mládeží“, „Učitelština – dialogizovaná forma vedení sexuální výchovy v ZŠ“ či „Praxe učitelů v prevenci sociálně patologických jevů“; publikací „Sebepoznávání krokem a chůzí“ či „Agrese a agresivita v předškolním a mladším věku“ a odborných článků v časopisech jako Ty a Já, Psychologie dnes nebo Prevence, ve kterých vychází ze své poradenské praxe.

Mgr. Jakub Švec

Jakub Švec vystudoval FF UK obor pedagogika se zaměřením na osobnostní a sociální rozvoj a tomuto oboru se přes 20 let věnuje. Jako skautský vedoucí pracoval s předškolními dětmi, působil na ZŠ jako školní psycholog, učil na soukromém gymnáziu (měl na starosti i třídnictví), působí na střední průmyslové škole stavební v Plzni, kde učí etickou výchovu, vedl sociálně psychologický výcvik pro studenty vyšší odborné školy a v současnosti přes 10 let vede semináře na VŠ (MFF UK, FF UK, ČVUT – pro doktorandy). Působí jako mediátor, kouč, poradenský pracovník, věnuje se práci se vztahy, komunikaci, týmové práci, lektorským dovednostem a sebeřízení. Vede kurzy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, 11 let působil v komerční sféře ve vzdělávání manažerů. Poskytuje individuální poradenství v obtížných situacích, absolvoval 500 hodinový výcvik na bázi SUR. Je rozvedený a šťastně zadaný, je hrdým otcem dvojčat (v sedmé třídě), miluje přírodu, je turista a vodák.

„Jan Amos Komenský měl celoživotní sen. Toužil vidět nápravu celého lidstva. Vycházel z předpokladu, že věci lidské nejsou zcela v pořádku, ale nejsou také docela ztraceny. Ve světě špatných zpráv je možné vyprávět příběhy dobré, pravdivé a krásné. Příběhy dokládající důstojnost, hodnotu a vzácnost našeho lidství. Příběhy, které inspirují, proměňují, přináší radost, smíření nebo dokonce naději.“

Během pandemické krize jsme zjistili, na kterých věcech skutečně záleží (a to nejen ve výchově a vzdělávání), a na kterých ne. Znalosti, dovednosti, kompetence nejsou špatné, ale co přesně a kolik toho člověk (dítě) potřebuje vědět, znát, umět, aby byl dobrým člověkem? Škola má být „dílnou lidskosti“, nikoliv „mučírnou ducha“, říkal před 350 lety J. A. Komenský, a neúnavně trval na tom, že pravé vzdělání znamená „znát dobré, chtít dobré, konat dobré, a to i když se nikdo nedívá“. Jak se učí dobro? Jak se formuje dobrá osobnost? Lidskost? Dobrý charakter?.

Velmi často potřebujeme říci našemu okolí, že se nám něco na jeho chování nelíbí. Při spolupráci s kolegy, při jednání s rodiči, při práci se žáky (a samozřejmě i v osobních vztazích). Mnohdy si nejsme zcela jistí, jak takové nepříjemné věci sdělovat a raději neřekneme nic, což nevede ke změně a ještě na sebe můžeme být naštvaní, že jsme mlčeli. Na tomto webináři si ukážeme, jak takové věci sdělovat vztahově jemně, ale věcně tvrdě. Vše budeme ilustrovat na konkrétních situacích a větách. Seminář je prakticky orientován, očekává se aktivní zapojení účastníků.

Smrt blízkého je ztrátou, která se nevyhne nikomu, tedy ani dětem. V životě zažíváme mnoho ztrát, které vnímáme jako přirozenou součást života. Tyto ztráty nám pomáhají vytvářet copingové mechanismy, které se stávají oporou v případě ztrát hlubších jako je smrti blízkého člověka. V příspěvku se zaměříme jak na oblast prevence, tedy zvědomění vyrovnávacích mechanismů v souvislosti se smrti blízkého. Tak i na oblast možných intervencí v případě úmrtí blízkého člověka.

Rodíme se totálně závislí na vztahu pečující osoby. Daný vtisk kombinovaný s temperamentem a životní zkušeností s dalšími vztahy je podkladem pro drtivou část lidského reagování. Cílem příspěvku je inspirovat přítomné v dané věci a nabídnout techniky použitelné k práci s klientem, kolektivem.

Cílem přednášky je seznámit účastníky s ranými projevy problémového chování od narození do 10 let dítěte. Jak důležitý je stres, strach, vzdor, odmítnutí, pochvala, trest, vazba, porozumění, konflikt či prohra v procesu zrání seberegulačních vlastností osobnosti dítěte? Jak významnou roli sehrává narušené rodinné prostředí, nestálé vazby a vztahy, agresivita rodičů, direktivní versus hyperprotektivní výchovný přístup? Jaké obranné mechanismy a salutogenní vlivy posilovat? Co se nám snaží dítě sdělit svým chováním, když je neklidné (například ADHD-C; ADHD-H), roztržité (například ADHD-I), vzdorovité (například ODD) či vzteklé a agresivní (například IED)? Jaká je kauzalita a komorbidita raných poruch chování a poruch osobnosti, jak je odhalit a efektivně s nimi výchovně ve školním prostředí.