Cílová skupina: 2. stupeň ZŠ, SŠ (zde 9. ročník ZŠ)
Cíl: Zdůraznění důležitosti uvědomování si silných stránek a jedinečnosti osobnosti každého z nás, diskuse a praktické aktivity na téma jak uvědomění si svých silných, ale i slabých stránek ovlivňuje profesní orientaci. Skupinová práce a diskuse nad tématem „povolání v mé rodině,“ jaká jsou atraktivní, ale někdy i limitující specifika profesní cesty / povolání, které si chci zvolit.
Časová dotace: 90 minut
Pomůcky a zdroje: Papíry, pastelky, fixy, názorný materiál k technice “Charakteristika povolání”: pracovní list 1, pracovní list 2, pracovní list 3 a pracovní list 4.
Úvod:
Na začátku programu jsou připomenuta pravidla práce v komunitním kruhu, třída je seznámena s harmonogramem programu a s jeho stěžejním zaměřením, náplní a cílem.
Hlavní činnosti:
Indiánská jména: Seznamovací aktivita, která slouží také k navození pozitivního klimatu a spolupráce ve skupině. Indiáni používali expresivní symbolická pojmenování, která vystihovala jejich schopnosti a dovednosti, nebo povahu. Pedagog popíše žákům, že mají vymyslet ke svému křestnímu jménu vystihující „přízvisko,“ které charakterizuje jejich osobnost, zájmy, nebo schopnosti. Žáci sedí v kruhu, vymýšlejí vystihující přízviska a tímto způsobem se představují.
Moje životní cíle a plány: Technika vedoucí žáky k uvědomění si svých silných stránek, toho, v čem vynikám, co mi jde, ale také svých limitů, které lze díky silným stránkám překonat. Pedagog vede žáky, aby obkreslili své ruce na A4 a do prstů napsali 10 kladných vlastností nebo dovedností, do dlaní dvě záporné a nad palce, v čem jsou originální. Žáci do obrysů rukou vpisují zadané charakteristiky, následně je prezentují ve skupině a diskutují o důležitosti uvědomění si toho, v čem jsem dobrý, co mi jde. Mohou se také zamyslet nad tím, co v životě člověk potřebuje k tomu, aby byl šťastný.
Rozbor aktivity: Člověk má tendenci se spíše zaměřovat na záporné vlastnosti u sebe i druhých, neumí posoudit své pozitivní vlastnosti, pro budování zdravého sebevědomí a asertivního chování je třeba změnit pohled na sebe i okolí.
Povolání mých rodičů, moje budoucí povolání: Pedagog vede žáky k diskusi v kruhu na téma povolání mých rodičů, moje budoucí povolání. Proberou se klady i zápory vybrané profese a předpoklady pro její vykonávání.
Praktické doplnění diskuse: Konkrétní faktory, které ovlivňují volbu povolání. Pedagog rozdělí žáky do 4 skupin (hledají se Ti, kteří dají dohromady rozstříhaný obrázek – malé přemostění – všichni jsme součástí jednoho celku), rozdá jim praktické materiály a vede je k práci s nimi. Žáci pracují ve skupinách, třídí pojmy vztahující k volbě povolání – pracovní činnosti, pracovní prostředky, vlivy pracovního prostředí, zdravotní omezení, osobní předpoklady. Na závěr prezentují výsledky své práce.
Závěr:
Reflexe / zhodnocení programu, který proběhl: “Jak se mi ujasňovaly silné stránky a následně hovořilo o tom, v čem jsem dobrý, co je mou silnou stránkou, a naopak jak jsem dokázal prezentovat své limity. Je důležité uvědomit si, v čem jsem dobrý a proč? Co mě vede k volbě mé kariérní cesty?”
Reflexe očima pedagogů:
Program byl postupně realizován ve třech třídách 9. ročníku. Dobře a hladce plynul, jednotlivé aktivity na sebe dobře navazovaly. Byl závěrečnou tečkou k tématu, kterým jsme se zabývali. Žáci s vysokou aktivitou vyjadřovali své názory, vzájemně naslouchali zkušenostem ostatních. Bylo patrné, že jsou motivováni pro práci ve skupinách a prakticky zaměřené aktivity na téma mé budoucí povolání a povolání mých rodičů je zaujaly. Dokázali diskutovat, zamýšlet se nad předkládanými tématy. Vedení aktivity ze strany pedagožek bylo citlivé a současně podněcovalo žáky k hlubším úvahám. Většina žáků dokázala promyšleně formulovat své silné stránky a zamýšlet se nad otázkou, co dělá v životě člověka šťastným. Je patrné, že otázky spojené se smyslem života a směřování ke štěstí jsou věkové kategorii žáků blízké a zabývají se jimi. Při těchto technikách se projevilo několik výrazných osobností, které organizačně i názorově pozitivně působily na ostatní.
Silné stránky hodiny: Znalost kolektivu ze strany kariérové poradce. Dostatek “dospělých” osob a tím i zajištění hladkého průběhu programu. Střídání různých druhů aktivit. Podpora a spolupráce ve skupinách. Aktivita žáků, vzájemné respektování se. Jako efektivní se jevilo propojení verbálních technik, které bylo zaměřené na zamýšlení a vyjadřování postojů s technikami praktickými, provázanými s příklady z reálného života. Velký podíl na úspěšné realizaci modelové hodiny měla společná příprava obou zúčastněných subjektů (ZŠ a PPP).
Náměty pro zlepšení: V technice kreslení ruky se ukázalo, že bude vhodnější nakreslit pouze jednu ruku, dvě ruce byly pro žáky obtížné naplnit, při opakování programu již byla tato aktivita zkrácena. Po zkušenosti z druhé a třetí realizace programu doporučujeme poskytnout žákům více času na reflektování proběhnuvší aktivity (sdělit ostaním, co si z programu odnášejí, co pro ně bylo přínosem, nebo naopak co by přístě ještě uvítali).
Nejnovější komentáře